Pestrost chovu ovcí na naší farmě doplňuje opět málopočetná, avšak úplná rodina ovce Quessántské. Je to nejmenší chované plemeno oveček v Evropě. Je to svižné, velmi pohyblivé a nenáročné plemeno, které si získá člověka svou milou povahou. V naší zemi se chovájí, jako hobby ovečky pro radost a ke spásání porostů. Vřele doporučujeme.
Historie chovu
Plemeno vzniklo přirozeným formováním velmi tvrdými přírodními podmínkami na ostrově Quessant v Atlantickém oceánu. Díky drsnému podnebí (vítr, déšť , skoupá vegetace málo stromů k přirozené ochraně) se vyselektovalo přírodním výběrem toto malé, ale velmi odolné plemeno. Quessantské obyvatelstvo se živilo rybolovem a chovem ovcí hlavně pro vlnu. Díky vlastní produkci vlny ji nemuseli importovat z pevniny až do konce počátku dvacátého století. Originální černá vlna se nemusela barvit. Ovce s hnědou barvou nebyly příliš žádané. Na počátku dvacátého století byly z pevniny přiváženy různé bílé ovce za účelem vyšlechtění větších zvířat. Pak se v chovech začaly objevovat i bílé kusy a tak došlo ke zkřížení originálního plemene na ostrově. Původní plemeno ale bylo převáženo na pevninu a tak díky soukromým osobám došlo k přežití druhu, přestože na ostrově již původní plemeno přestalo existovat, protože obyvatelé dále pokračovali s křížením. V současnosti se miniaturní plemeno chová dosti vzácně, v počtu jen několik tisíc kusů, a to hlavně v zájmových chovech ve Francii, Belgii, Holandsku a Velké Británii. Např. v Holandsku je tento chov od roku 1971.
Exteriér
nejmenší ovčí plemeno na světě, na relativně vysokých nohách. Hlava drobná, zepředu je trojúhelníková, bahnice mají rovnou nosní kost, berani někdy mají nosní kost klenutou. Oči jasné se živým pohledem, uši velmi drobné, krátké. Krk je kratší, dobře zdůrazněný. Přímá rovná záda, břicho a boky nejsou hluboké. Zadek je plochý, ocas nesmí být příliš dlouhý, dosahuje do poloviny vzdálenosti od genitálií k hlezennímu kloubu. Nohy štíhlé, střední délky. Paznehty jsou tmavé u tmavých zvířat a světlé u bílých kusů. Některá zvířata mají pod krkem tzv. „zvonky" - kožní výrůstky. Mohou být i jen naznačené nebo zcela chybějící. Pokud dojde k jejich odstranění, znovu již nenarůstají. Berani mohou mít pod krkem límec, který může mít tmavší odstín než ostatní vlna na těle. Berani nesou impozantní rohy mufloního vzhledu, ve spirálách rovnou odstávající od hlavy do stran, nikoliv dozadu. Ovce jsou bezrohé nebo mají jen malé výstupky, tzv. „knoflíky". Barva rohů je tmavá u černých nebo hnědých beranů a světlá u bílých jedinců. Vlna pokrývá část tváře, část temene a celé tělo. Barva rouna u původní ovce quessantské je černá (70 % všech zvířat na světě je černých), vyskytuje se ale i barva hnědá, kaštanová (20 %) a bílá či smetanová (10 %). U bílého zbarvení může být nádech do červena, obzvláště v partiích hlavy, krku, kořene ocasu a nohou. V těchto barvách se mohou vyskytovat různé barevné odstíny, ale vždy jednotné v celé délce chlupu. S věkem nebo na slunci může některá barva ustupovat jinému zbarvení. Po střiži opět vystoupí původní zbarvení. Skvrny např. na čele jiné barvy, které se objevují u některých jehňat, nejsou na závadu standardu. S postupujícím věkem a po střiži mizí a slábnou. Střiž tvoří až 4,5-10 % celkové hmotnosti zvířete (průměrně u beranů 1,2 až 2 kg, u ovce 1-1,5 kg), což činí největší produkci vlny na zvíře ze všech evropských ovcí. Vlna je pružná, hebká, delší, hustá, síla vlákna 27 až 28 mikronů.